18.11. 2013 • Každý člověk se někdy dostane do tísnivé finanční situace. Napůjčuje si peníze a potom najednou zjistí, že nemůže všechno splatit. Nejde to utáhnout z vašeho platu. Sice máte krásné bydlení, nové auto, zažili jste luxusní dovolenou, máte šatník plný krásného, nového a značkového oblečení, ale potom zjistíte, že to vše bylo jen na chvíli. Peníze najednou nejsou a vy stojíte před nepříjemnou situací, ze které se chcete dostat, ale už dopředu víte, že se z ní lehce nedostanete a, že budete muset buď peníze splatit, nebo udělat rázný krok. Samozřejmě by byla ideální první možnost, ale nemáte peníze na to splatit, výhra ve sportce by v tuto chvíli pomohla, ale to se asi jen tak nepoštěstí.
Pak tu máte ještě možnost půjčit si tento obnos od někoho z rodiny. Rodina vám většinou nedává úroky a navíc můžete jim to splácet po částech, jak zrovna finance máte. Ovšem, kdo z rodiny vám půjčí opravdu vysokou částku? Asi nikdo, protože takovými penězi disponuje jen část lidí. Takže pokud nevyhrajete ve sportce či vám nikdo zázračně nepůjčí, musíte řešit situaci dál. Napůjčovat si peníze a potom je nemoci splácet je v dnešní době docela běžné, lidé nehledí do budoucna, ale to je právě ta chyba. Pokud si člověk chce finance půjčit, měl by si to nejdříve vyzkoušet. Odborníci doporučují odkládat měsíčně tu částku, kterou by, jste platili za splátky či za hypotéku. Vyzkoušejte si to takhle šest měsíců a uvidíte, jak to zvládáte. Navíc se hodí i nějaká finanční rezerva, kterou budete mít po ruce v případě nouze. Případem nouze se myslí krátkodobá nemocenská, úraz, snížení platu či ztráta práce. Půjčky totiž nezajímá, že peníze nemáte.
Situace, kdy máte několik půjček, které nemůžete splácet, jsou velmi nepříjemné. V tuto chvíli musíte uvažovat jen o jediné věci a to o osobním bankrotu. Ten vám umožní se z této situace nějakým způsobem dostat, výrazně vám ulehčí od nočních mur, kde na to všechno vezmete peníze a podobně. Ovšem je nutné dbát na to, že o osobní bankrot nemůže požádat jen tak někdo a nedávají je každému na potkání. Toho by totiž mnoho lidí mohlo začít zneužívat. Napůjčují si hodně peněz, všechno nakoupí, budou na luxusních dovolených a pak vyhlásíte bankrot. Takhle to nefunguje, protože tohle by pak dělal každý na počkání. Co to vlastně ten osobní bankrot je? Kdo o něj vůbec může požádat? Jaká jsou pravidla? To vše se dozvíte v tomto článku.
Osobní bankrot je vlastně výraz pro oddlužení fyzických osob. Osobnímu bankrotu se může také jinak říci oddlužení. Pokud někdo hovoří o tom, že chce na sebe uvalit osobní bankrot, znamená to, že chce podat žádost na řešení úpadku a oddlužení. Způsoby oddlužení jsou možné dva. Zpeněžnění majetkové podstaty a oddlužení formou splátkového kalendáře. Možná hned v první větě jste si všimli, že osobní bankrot na sebe můžou vyhlásit jen fyzické osoby. Je to tedy osoba, která se do této situace nedostala díky své podnikatelské činnosti. Pokud tedy jste podnikatel, na osobní bankrot můžete zapomenout a musíte celou situaci řešit nějak jinak.
Jako všude i zde u osobního bankrotu existují jistá pravidla, která je nutno dodržovat. Pokud tyto pravidla a podmínky nesplňujete, osobní bankrot na sebe vyhlásit nemůžete. Jak už bylo výše zmíněno, osobní bankrot na sebe můžete vyhlásit, pokud vaše dluhy nejsou způsobeny podnikáním. Musíte mít také dostatečný příjem, ten vám musí pokrýt minimálně třicet procent dlužné částky. Pokud na toto příjem nemáte, může vám pomoci rodina. Doba, kdy splácíte dluh je pět let, to je maximální doba, kdy trvá oddlužení. Někteří klienti prošli také oddlužením za dva roky.
I když tohle všechno zvládnete, musí posoudit soud, jak moc jste poctivý dlužník. Je nutné jít ke krajskému soudu a tam vysvětlit všechny okolnosti vašeho úpadku a vašich dluhů. Soud posuzuje, zda je váš plán na oddlužení reálný. Věřitelé poté nakonec rozhodují, jak svůj dluh zplatíte. Mohou se shodnout na tom, že prodáte všechen svůj majetek, že budete měsíčně po dobu pěti let odvádět určitou část příjmu. Váš splátkový kalendář, který si nastavíte je takový boj s životním minimem. Z výplaty vám zůstane pouze životní minimum, zbytek půjde na splacení dluhu. Navíc, musíte počítat i s tím, že pokud dostanete v práci prémie, osobní ohodnocení a podobně, nic neuvidíte, vše vám půjde na splacení dluhu.
Na plnění vašeho oddlužení vám bude dohlížet soudem přidělený insolvenční správce. S tím budete komunikovat a ten bude sledovat a dohlížet na oddlužování dlužníka. Pokud bude nějaká změna, vždy mu jí budete hlásit. Připravte se také na to, že před osobním bankrotem bude sepsáno všechno, co vlastníte. Pokud máte auto, byt, chatu, chalupu a podobně, tohle vše tam patří. Navíc pokud máte televizi, tiskárnu, počítač, notebook, pračku, myšku, ledničku, domácí kino a podobně, tohle všechno tady patří taky. Vše bude sepsáno a ohodnoceno. Na konci, jakmile uplyne pět let, pokud jste tedy uhradili minimálně třicet procent dluhu, soud rozhodne o tom, že se vám zbytek dluhu promíjí. Oddlužení ovšem může také skončit ve chvíli, pokud splatíte třicet procent svého dluhu. Záleží to vždy na soudu a na věřitelích.
Může se také stát, že budete poctivě splácet, ale ne vlastní vinou nebudete moci během pěti let splatit požadovaných třicet procent dluhu, může vás soud osvobodit. Rozhoduje o tom soud a musí to být opravdu vážné důvody a nesmí to být zaviněno vámi. Na to soudy dávají velký pozor. Podmínkou zde je, aby věřitelé získali víc, než by dostali při vypořádání konkurzem. Nutné je také sledovat stránky insolvenčního rejstříku. Na těchto stránkách totiž o vás bude vše uveřejněno a vše zde bude popsáno. Je to taková ochrana, protože kdyby vás napadlo si půjčit, ať všichni vědí, že už máte na sebe vyhlášet osobní bankrot. Navíc také prostřednictvím této stránky jsou vám doručována všechna psaní a oznámení, takže stránku pravidelně musíte kontrolovat. Spoléhat na to, že vše přijde poštou v obálce a ještě navíc s pruhem je nesmysl. Vždy je potřeba stránky kontrolovat. Jakmile dosáhnete pěti let exekuce, na váš plat už nebude. Nicméně v insolvenčním rejstříku ještě nějakou dobu budete. Teprve pak můžete požádat o vaše vymázání z něj.
