19.09. 2013 • 
Může se stát, že vás kolega ze zaměstnání či dlouholetý kamarád požádá o ručení za půjčku, protože nemá nikoho jiného, kdo by to za něho udělal a jelikož ho znáte dlouho, pak se vám nechce mu takovou službu odmítnout. Nicméně se jedná o poměrně ošemetnou věc, to je snad každému jasné. Ručitel totiž musí počítat s případem, že poskytovatel úvěru na něm může kdykoliv vyžadovat splacení úvěru za dlužníka v případě, že by dlužník neplatil, ačkoliv k zaplacení byl několikrát písemně vyzván věřitelem.
Ručitel se v podstatě musí kvůli svému ručení připravit na to, že kdykoliv může být vyzván k odevzdání patřičné dlužné sumy za dlužníka. Už před samotným podpisem ručitelské smlouvy by se tedy měl každý pořádně rozhodnout a důkladně zvážit svojí aktuální i výhledovou finanční situaci. Skoro každý člověk může v dnešní době ztratit práci, čímž se rapidně zmenší příjem peněz, což by mělo neblahý vliv v případě ručení.
Případný ručitel by ani náhodou neměl spoléhat na to, že ho poskytovatel úvěru předem upozorní na všechny rizika ručitelského závazku a že si detailně prověří jeho aktuální finanční situaci. Žádný zákon totiž výslovně neuvádí, že by měla být povinnost prověřit příjmy budoucího ručitele a tedy také jeho schopnost dostát závazku za dlužníka v případě komplikací. To je opravdu podstatný rozdíl v přístupu k ručiteli na rozdíl od dlužníka. dlužníka je samozřejmě v zákoně o spotřebitelském úvěru uvedeno, že poskytovatel úvěru musí zodpovědně posoudit jeho schopnost splatit dluh, nicméně tento zákon se žádným způsobem nevztahuje na ručitele.
V některých případech se tedy klidně může stát, že bude ručitelem i osoba, která už v době podepsání ručitelské smlouvy nemá dostatečné množství financí a je na tom finančně natolik špatně, že by se ručitelem vůbec stát neměla. Bankovní instituce se v případě neplnění závazků ze strany dlužníka může obrátit na ručitele prostřednictvím právníka a žádat o doplacení zbývající dlužné částky. Problém samozřejmě nastane ve chvíli, kdy ručitel absolutně nemá šanci za dlužníka dlužnou částku doplatit. Každý člověk by tedy rozhodně měl dopředu myslet i na věci, které se teprve mohou stát, protože ručení může mít opravdu špatné následky. Výše zmíněné ovšem v žádném případě neznamená, že i přes tuhle díru v zákoně přijímají bankovní instituce za ručitele jakoukoliv nabízenou osobu.
Banky totiž mají podle zákona o bankách určitou obecnou povinnost postupovat při výkonu svojí činnosti opatrně a je samo sebou v jejich nejlepším zájmu, aby se úvěry splácely, protože jinak by se ke svým penězům vůbec nemusely dostat. I proto bankovní instituce využívají různé zajišťovací prostředky, kam spadá i ručení, a postupy při hodnocení bonity ručitele mají důsledně upraveny ve svých interních předpisech. Velice důsledně propracovaný systém ručení mají třeba stavební spořitelny.
Dá se říci, že bankovní instituce na ručitele většinou kladou podobné nároky jako na osoby, jimž zrovna poskytují úvěr. U bank to tedy ještě nějak jde, ale velké riziko představují nebankovní poskytovatelé úvěrů, protože ti mají ve výběru ručitelů naprosto volnou ruku. Pro ně totiž neplatí v případě ručení žádná podobná obecná povinnost, jako tomu je u banky. Nebezpečí tím hrozí hlavně u společností, jimž jde pouze o to poskytnou zájemcům úvěr za jakoukoliv cenu. Ti pak velmi často vezmou klidně každého dlužníka a se schopností ručitele splatit úvěr si vůbec hlavu nezatěžují. Takové společnosti samozřejmě mohou mít i nekalé praktiky na vymáhání dlužných financí.
