22.11. 2013 • Daň je slovo, které nemá rád snad nikdo. Kromě výběrčích daní. Pro všechny běžný občany představují daně povinnou částku, kterou musí zaplatit z nějakého konkrétního důvodu. Jsou určeny zákonem a rozdělují se na dvě základní skupiny, podle toho, jakým způsobem se platí.
Daně jsou charakteristické tím, že jde o platbu nedobrovolnou, vynutitelnou a také povinnou ze zákona. Zaplacené daně nelze požadovat zpět, je to tedy platba nenávratná a také neúčelová, protože samotný plátce daně nemůže sám určit, kam budou peníze z daní určeny.
Proč se platí daně
Jednoduše – pro fungování státu. Z daní se financuje veřejný majetek, veřejné budovy, také se platí veřejná správa, jako jsou běžné úřady, lékaři, a jiní zdravotní pracovníci, stejně jako všichni pracovníci záchranných složek – hasiči, policie i rychlá záchranná služba. Z daní se bohužel platí i politici, kteří mají tu moc, že si výši mohou jistým způsobem ovlivnit. Placena je i armáda a také soudnictví. Z daní, tedy peněz společného státního rozpočtu přichází peníze i na starobní a invalidní důchody, podpory v nezaměstnanosti, a jiné dávky sociální podpory no a samozřejmě se nesmí zapomenout ani na naše nejmenší, kterým jsou z daní spravovány školy, školky i platy učitelů a dalších pracovníků.
Daně přímé
Daň z příjmů
Jsou to přesně ty daně, které platíme každý měsíc tím, co vidíme na výplatní pásce a pak to, co ročně musíme vykázat finančnímu úřadu. Zdaňují se nám mzdy, ročně při daňovém přiznání také vykazujeme své příjmy a poté platíme daně (opět). Příjmy mohou mít pouze fyzické (běžní dospělí lidé), nebo právnické osoby, tedy podnikatelé, firmy, tudíž tyto daně platí pouze a jen oni.
Daně majetkové
Ty jsou rozvětvenější, než daně z příjmů, proto je popíšeme jednotlivě.
Daň z nemovitosti
Daň za nemovitosti je souhrnným označením pro daně ze staveb a daně z pozemků. Každý dům, či jiná stavba, nebo jen pozemek má vždy svého majitele. Pokud jím není stát, platí se každý rok (jednou, či dvakrát ročně) státu, respektive obci, pod kterou daný objekt spadá. Daň z nemovitosti se poukazuje na finanční úřad správní oblasti, ten poté částku poukazuje dané obci.
Daň dědická, darovací a z převodu nemovitosti
Protože je zákonem definována společně, uvádí se všude pospolu, ačkoli jde o tři konkrétní složky a vzhledem k této charakteristice se obecně nazývá jako trojdaň. Možná se zdá tato daň poněkud absurdní, ale bohužel je zákonodárci daná a tudíž pro ni žádného odvolání. Alespoň ne do té doby, dokud se nezmění zákony.
Kdy se platí
Platí bezprostředně v termínu stanovené zákonem a to vždy po aktuálním dění, tj. po nabití právní moci – ukončení dědického řízení, uzavření smlouvy o bezplatném převodu a převodu nemovitosti. V tu chvíli se podává dílčí daňové přiznání, a lhůta na jeho podání jsou obvykle tři měsíce od kalendářního měsíce, ve kterém byla nemovitost zapsána, respektive zapsán dodatek do katastru nemovitosti s přiznanou částkou.
Jak vysoká je daň z nemovitosti
Částka daně, jež se v tomto případě platí, se určuje od typu poplatníků. V této věci stát uznává celkem tři skupiny poplatníků a podle toho určuje výši daně. První skupina jsou osoby v přímé příbuzenské linii, to znamená rodiče, děti, prarodiče a manželé. V druhé skupině, v pobočné příbuzenské linii jsou zas sourozenci, tety, strýcové, neteře, bratranci, synovci i sestřenice a obě tyto skupiny platí při převodu, darování i dědění nulovou daň, ale dílčí daňové přiznání se musí podat i tak. Třetí skupinou jsou všichni ostatní, tedy veškeré fyzické a právnické osoby, kde je už částka za daň z nemovitosti určena přesně.
Silniční daň
U nás, v České republice je tato daň určena pro všechna motorová vozidla, která jsou určena k podnikání, kde je vlastníkem buď fyzická, nebo právnická osoba, a toto vozidlo je určeno přímo k podnikání, bez ohledu na to, kdo je jeho vlastníkem. Vlastník, tedy provozovatel vozidla je povinen platit za toto vozidlo silniční daň.
Sazba silniční daně
Přitom sazba daně se určuje podle obsahu motoru vozidla, také objemu válců pouze u osobních automobilů, u nákladních se pak posuzuje hmotnost celého vozidla a počet náprav. U této daně existuje sleva, která je výši podle stáří vozidla. U prvních tří let je to čtyřicet osm procent, další tři roky pak čtyřicet procent, opět po další tři roky sleva pětadvacet procent. Naopak u vozů starých, které byly poprvé registrovány ještě v době bývalého režimu a krátce po něm, tedy do posledního prosince roku 1989, se platí silniční daň s navýšením o celých pětadvacet procent.
Daně nepřímé
Jsou to ty daně, které platíme, aniž o tom někteří z nás vědí. Platíme je prostě automaticky a platit je musíte kdykoli, kdy si jdeme koupit jen čokoládu. I tato sladká tabulka neřesti má v sobě daň. A to i za předpokladu, že je zboží v akci. A i když si jejich hodnotu většinou neuvědomujeme, platíme je denně, či velice často – v obchodě, za služby prostě všude, kde proběhne jistá transakce.
Univerzální daň – daň z přidané hodnoty
Neboli slavné „DPH“ – zkratka daně z přidané hodnoty. Jde o jeden z nejdůležitějších příjmů státního rozpočtu a platí se vždy při nákupu zboží i služeb. Její hodnota je pevně stanovena na jednadvacet procent u základní sazby a patnáct procent u sazby snížené (k roku 2013). Je to velice sporná daň, protože se o ní často hovoří a diskutuje a také se poměrně často její sazba zvedá. Právě proto, že se vztahuje na řadu zboží a služeb, se označuje jako univerzální daň.
Podnikatelé, živnostníci mohou tuto daň dát tak zvaně do nákladů a odečíst si ji z daní. V běžném fungování to probíhá tím způsobem, že obchodník koupí od svého dodavatele zboží, s čímž zaplatí daň například jednadvacet procent, z tisíce korun tedy 1210 Kč. Toto zboží dále prodá svým zákazníkům za celých 1900 Kč, kde DPH tvoří 290 Kč. V tomto případě odečte obchodník sumu daně výstupní, tedy 290 Kč (kolik utržil) od vstupní, kolik zaplatil při koupi a rozdíl odvede státu. Protože tento výpočet není zrovna jednoduchý, počítají je speciální pracovníci – účetní a mají na to také vlastní speciální účetní programy.
Selektivní daň – spotřební daň
Tato daň je speciální v tom, že je určena na jistý druh zboží a zavedena je z toho důvodu, aby se na jednu stranu snížilo množství prodávaných výrobků, zatížených selektivní, spotřební daní, a také aby se vytvořila peněžní rezerva, suma pro boj s následky působení těchto výrobků. Spotřební daň je například na cigaretách a jiných tabákových výrobcích, a dále i na alkoholu a pohonných hmotách.
Plátci daně jsou provozovatelé – prodejci a výrobci těchto výrobků a poplatníky jsou kupující tohoto zboží. Pro představu je výše této daně na jedné krabičce cigaret minimálně čtyřicet dva korun, u benzínu i nafty je to asi jedenáct korun za litr.
Ekologická daň
Tato daň se vztahuje na motorová vozidla a platí se vždy při registraci, nebo přeregistraci tohoto vozidla. Ekologická daň u nás vznikla teprve v roce 2009 a platí ji každý, nový majitel motorového vozidla, pokud nebyla daň zaplacena již v minulosti. Výjimku tvoří držitelé karet ZTP. Výše poplatku, tedy této daně je přesně dána a to na základě mezních hodnot emisí ve výfukových plynech v souladu s právními předpisy Evropských společenství. Vozy splňující normu EURO 0, platí deset tisíc, u EURO 1 je to celých pět tisíc korun, u EURO 2 jsou to tři tisíce a u vyšších hodnot, tedy EURO 3, 4 a 5 jsou od tohoto poplatku osvobozeny.
