30.12. 2013 • Jak naučit své děti hospodařit s penězi je otázka, kterou zajisté řeší nejeden rodič. O to více, má-li on sám problém hospodařit s těmi svými financemi, potažmo pak s celým rodinným rozpočtem. Tento článek tedy má sloužit coby pojednání o tom, kolik dětem a v jakém věku svěřit peněz, jak jim je přidělovat, k čemu peníze vázat a jak dětem co nejlépe vysvětlit hodnotu financí, které nejsou zadarmo.
Chybou číslo jedna je u rodičů nejčastěji to, že svým dětem nedávají žádné kapesné a naopak jim přidělují částky náhodně a podle toho, co od nich dítě zrovna žádá. Tím ale své potomky nenaučíte nic jiného než to, že peníze mají zadarmo a kdykoli je chtějí, že vaše peněženky jsou bezedné a že vaše srdce je tak oblomné, nakolik oni umí udělat smutné oči a nakolik si všechno vyžadoní. Možná jste se k tomuto postupu uchýlili ve snaze kontrolovat jejich výdaje včetně toho, za co finance utrácí. Tento postup je však vhodný jen do určitého věku. Osobně vidím vhodnost takového postupování tak do první, maximálně druhé třídy základní školy, kdy dětem svěřujete jen skromný obnos, který postačí například na bonbony nebo žvýkačky. Ve chvíli, kdy ale dítě začne vyrůstat, jej stavíte do nepříjemné pozice vy-hegemon, on-podřízený a podléhající kontrole. Dítěti není příjemné stavět se pro každou žvýkačku nebo gumičku do vlasů do pozice „prosím, dej mi“. Dětem, které začnou dospívat, pak už vůbec není milé zdůvodňovat, proč dané peníze potřebují a na co je vlastně chtějí. A to nemusí jít o nějaké tajnosti, ale třeba o to, že mladá dívka již cítí potřebu používat deodorant nebo si chce pořídit žiletku na depilaci podpaží. V takových chvílích se dostává do velmi ponižující situace. Mimo jiné to je také dobrá cesta k tomu, jak své dítě donutit lhát. A opět – nemusí jít o to, že si chce pořídit něco tajného nebo zakázaného, ale třeba o situaci, kdy vám chce koupit dárek.
Dítě by se mělo co nejrychleji naučit fakt, že v reálném světě lidé dostávají jistý obnos financí v závislosti na čase, na který jim má stačit. Tedy na měsíc. Proto se dá jen doporučit dávat potomkům kapesné také podléhající měsíčnímu intervalu. Nemusíte přitom být tak striktní, abyste svému dítěti pak nedali už ani korunu, nebo abyste jej už neodměnili nějakou pozorností navíc, pokud si to z nějakého důvodu zaslouží. Spolu s předáváním peněz můžete dítěti doporučit, aby si psalo někam do notýsku, kolik korun a za co přesně je utrácí. Pokud snad patříte k tomu druhu rodičů, kteří ze strachu z nekalostí nedovedou svým dětem dopřát soukromí, zvažte, jestli se chcete skutečně dozvědět, co v sobě takový notýsek nese. A pokud přeci jen nakouknete, pak si to nechte pro sebe a nezlomte dětem důvěru v to, že je ve finanční oblasti sám sobě pánem. Ostatně, z morálního hlediska se mi nahlížení do střeženého soukromí dětí nelíbí. Jsou věci, například dívčí deníčky, přes které nejede vlak. Dítě možná ze svých raných bláhových let jednou vyroste a na všechny rané zážitky zapomene, vy ale zůstanete těmi, co si řádky deníčku ponesou v paměti pořád, nezměněné – a s tendencí je dávno jiné osobnosti neustále přisuzovat. Ale to už jsem trochu odbočila.
Pojďme si nyní představit jeden z typů, jak děti naučit hospodařit. Spořící prasátko zná asi každý. A ono je dost výchovné. Ukažte dětem, že když pokaždé, co se vrátíte domů ze společného nákupu, vhodíte do prasátka třeba korunu nebo dvě – zkrátka drobné, co vám u pokladny vrátili, jednoho dne bude uvnitř keramické nádobky dost peněz třeba na novou panenku, autíčko, nový kus oblečení. Děti možná budou nedočkavé a budou se těšit jenom na to, až prasátko příště zase otevřou, vy jim ale ukažte dar vytrvalosti a jeho podstatu. Čím déle si budou spořit, tím více radosti nakonec najdou. Poté můžete svým ratolestem do pokojíčku dát i jejich vlastní malé keramické prasátko – spolu s vysvětlením, že si mohou vybrat, zda svoje peníze poutrácí po malých dílech za běžné věci, nebo jestli je hodí někam, kde se jim uloží na pozdější časy. Zde je však na místě, abyste zvážili, jak moc malé dítě máte. Ty nejmenší totiž nejdřív konají, a potom teprve myslí, a tak by se snaha o vštípení zásad šetření peněz mohla změnit v to, že se zoufalé dítě bude chtít jakýmkoli způsobem dostat do nepřístupné kasičky. To mu k ničemu moc neprospěje.
Nyní je na čase zvážit, kolik peněz by dítě v jakém věku mělo ideálně dostávat. Samozřejmě je třeba počítat s tím, že čím menší potomek, tím víc věcí mu budete kupovat vy sami (oblečení, šampon, sešity do školy...) a naopak čím větší, tím víc věcí si bude chtít pokrýt samo a vybrat samo. Do druhé či třetí třídy základní školy lze doporučit něco mezi 20, 30 a maximálně pak 50 korunami za měsíc. Čistě jen na základní potřeby – aby mohl potomek třeba jít spolu s kolektivem a koupit si po obědě nanuka. Přičemž ona padesátikoruna by příslušela do peněženky spíše až třeťákovi. Čtvrtá a pátá třída by měla být pokryta částkou, která ještě nedosahuje více než sta korun. Řekněme tedy nějakých šedesát / sedmdesát korun do čtvrté třídy a osmdesát do páté.
Přechod na druhý stupeň je jakýmsi pomyslným přechodem i v životě. Dítě již je nezadržitelně v pubertě a na vás jako rodičích je takovouto skutečnost přijmout. Pubertální dítě už také začíná mít jiné potřeby a touhy – a stejně tak touží po nezávislosti. Tu finanční nevyjímaje. Rozumnou částkou je stokoruna nebo 150 Kč. S každým dalším rokem pak můžete dítěti něco přidat. Devátou třídu by ale vaše dítě nemělo opouštět s více než 500 korunami! Příliš bohaté dítě v kolektivu kamarádů zbytečně poutá pozornost, může být i využíváno tím, že si začne své kamarády de facto kupovat za to, že jim sem tam něco pořídí nebo zaplatí. Puberta je také dobou, kdy hrozí, že by vaši potomci mohli zatoužit po alkoholu nebo po jiných látkách – a čím víc peněz na podobné hlouposti budou mít, tím víc je budou používat.
Střední škola je opět nová kapitola, která by měla být nějak zohledněna. Sama za sebe mohu doporučit pro prváka na střední nebo na odborném učilišti něco kolem 300 nebo 400 korun. Tedy v případě, že tolik už nepobírali v deváté třídě. Každý další rok pak o stovku více a středoškolák musí být spokojený! Pokud není, má možnost naučit se cenu peněz na brigádách, kde jej již ve věku vyšším než 16 let bez problémů zaměstnají.
Výdaje, které se pojí s vysokoškolákem, již probírat v tomto článku nebudeme, v této době by již měl být váš potomek dostatečně naučený, jak s penězi zacházet a kolik jej stojí běžné záležitosti jako je občerstvení, kosmetika, elektronika a podobně.
Předat zkušenosti s hospodařením s financemi není snadné, nejedná se na druhou stranu ale ani o nic nemožného. Důležité je, aby ve vás vaše dítě mělo dobrý vzor a nestalo se tak to, že doma uvidí něco jiného, než uslyší. To je ale již na vaší zodpovědnosti. Pevně věřím, že váš případ to není a že své dítě naučíte všemu, co by o penězích mělo vědět!
