10.10. 2013 • 
Rokem 2013 vstoupila v platnost novela zákona o spotřebitelském úvěru, která má jasně stanovenou metu. Měla by zabránit nekalým praktikám některého typu na tuzemském úvěrovém trhu. My se nyní v rámci článku pokusíme zhodnotit a popsat ty nejdůležitější změny, jaké v novele můžeme najít, protože se jedná o poměrně důležitě vypadající věci.
Spotřebitelský úvěr je podle zákona poskytnutí půjčky, úvěru či podobné finanční služby, přičemž takový úvěr se musí smluvně zachytit. Smlouva se uzavírá mezi dvěma stranami, kterými je věřitel, což je poskytovatel spotřebitelského úvěru, a spotřebitel, což je člověk, který si úvěr nechává udělat. Spotřebitelem může být fyzická osoba, jež nehodlá úvěr využívat v souvislosti s nějakou podnikatelskou činností, protože to už by se jednalo o jiný typ půjčky.
Spotřební úvěr se dává pouze pro osobní potřebu, což může být třeba zakoupení spotřebního zboží. Zákon o spotřebitelském úvěru u nás existuje již od roku 2010, ale byla potřeba novelizace. Hlavním důvodem pro zmíněnou novelu byla nutnost implementace potřebných směrnic v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie. Smysl novely můžeme hledat ve sjednocení výpočtů ročních procentních sazeb nákladů pro celou Evropskou unii. Další důvod pro novelizaci najdeme ve snaze zákonodárců ochránit obyčejné občany před nekalými praktikami některých poskytovatelů půjček.
A jaké vlastně jsou ony zásadní změny, které s novelizací přicházejí? Od nynějška je konec se zajištěním úvěrů v jasném nepoměru s výši dlužné částky. Zákonodárce tímto reaguje na některé věřitele, kteří od zájemců o půjčku vyžadovali zajištění úvěru v naprostém nepoměru k jeho výšce. To nyní zákon po novele striktně zakazuje. Přesnější definice však uvedena není a z důvodové zprávy vyplývá pouze to, že zjevným nepoměrem není každé zajištění majetku, které převyšuje jeho hodnotu, ale pouze případy takové, kdy se takovéto převýšení stává do očí bijícím. Posouzení v důsledku zůstává na konkrétním orgánu, jenž by takový případ musel prošetřovat. Poslední novelizace zákona o spotřebitelském úvěru zapovídá půjčky uzavírané bez písemného podpisu. Zákon se vztahuje na všechny půjčky a úvěry ve výši od pěti tisíc korun do necelých dvou miliónů korun.
Pro poskytovatele tzv. finských půjček to znamená, že už nemohou dále půjčovat peníze nad pět tisíc korun jenom na základě žádosti podané přes internetový formulář. Takové půjčky se dají i nadále dělat bez nutnosti návštěvy pobočky, nicméně peníze žadatel obdrží na svůj účet až ve chvíli, kdy zašle věřiteli vlastnoručně podepsanou smlouvu. Směnky a šeky už také nesmí sloužit k zajištění úvěru ani jako platební nástroj. To je nyní výslovně zakázáno a důvodem je skutečnost, že k užívání směnek a šeků jsou potřebné určité znalosti, které nemusí mít každý spotřebitel, čehož poměrně často zneužívali někteří věřitelé. Ti také často využívali toho, že směnky a šeky jsou platné a vymahatelné bez ohledu na existenci hlavního závazku, který zajišťují.
Ze zákona je také díky novele zakázáno sjednávání půjček pro soukromé osoby přes zpoplatněná telefonní čísla. Nyní se tedy nesmí nabízet, sjednávat ani zprostředkovávat spotřebitelské úvěry za pomoci drahých telefonních čísel s tzv. vyjádřenou cenou dle zákona o elektronických komunikacích. Jde ve většině případů o telefonní čísla, která začínala číslovkou devět, kde klidně jedna minuta hovoru mohla stát i devadesát korun, což ve výsledku vedlo k rapidnímu prodražení sjednávaného úvěru, takže se žadateli vlastně vůbec nevyplatil a leckdy mohl dokonce skončit v mínusu. Cílem je tedy zabránit poškozování spotřebitelů při sjednávání úvěru. Novela také zvýšila horní limity sankcí za správní delikty, které vzniknou při poskytování, sjednávání a zprostředkování spotřebitelských úvěrů. Pouze budoucnost ovšem ukáže, nakolik se záměr novely bude vyplácet v praxi.
