11.12. 2013 • Tento článek jsem se rozhodla věnovat krátkému zamyšlení o tom, proč se nám všem vyplatí investovat peníze do domácích výrobků spíše než svěřovat je zahraničním firmám a velkým nadnárodním korporacím.
Možná je to jasné i malému dítěti, ale v tom případě se ptám, proč se tím neřídíme a nebereme to jako samozřejmost. Přeci to, co v Čechách utratíme za české výrobky, poputuje do peněženek a na bankovní účty zase jenom Čechům. A to my přece potřebujeme – udržovat v naší republice jistý oběh financí na jisté finanční úrovni. Z pozice malé země jsou šance, že k nám bude proudit velký zahraniční kapitál získaný prodejem českých výrobků za hranicemi České republiky, jsou malé a dosti omezené (ráda bych napsala, že nám to zachraňuje alespoň Škodovka, ale ani to už není pravda...). Navíc když máme tu pověst, že jsme „odpadkovým košem Evropy“, kde zkonzumuje i to, co jinde nechtějí ani vidět. Ba co více, my to kvůli nízkým cenám nakupujeme doslova s úsměvem na rtech a potěšením, že se nám povedlo ušetřit. Věčná písnička o tom, jak jsme v Čechách chudí a nemáme ani na chleba, je podle mě klam. Proč tedy může mít každý svoje auto, mobilní telefon, notebook, mikrovlnnou troubu, tiskárnu...? Pokračovat bych mohla dále. Životní standard nám narostl a mnoho z nás jej bez problémů dosahuje. A to například mikrovlnná trouba nebo auto v každé domácnosti rozhodně nemusí být standardem! Pokud na něj ale máme, pak se přeci nemůžeme mít tak špatně, ne?
Ale zpět k původní myšlence o tom, jakou máme jinde ve světě pověst. Pokud jsme si „vysloužili“ výše zmíněné nechvalně proslulé přízvisko, jen těžko pak můžeme přesvědčit jiné, že naše české výrobky jsou dobré. Vždyť je nekupujeme ani my sami, když dáváme přednost levným dovozům. Jak pak můžeme přesvědčit okolí, že není nad české máslo, nad česká vajíčka, nad mléko od nás z vlasti? Drtí nás polské alternativy, výrobky s místem původu „EU“ a podobně. A nám to nevadí.
Tím, že vy koupíte výrobek pocházející z českých rukou, neponecháte jen peníze u nás v republice, ale umožňujete tím celý komplex faktů. Tak za prvé odvede daň do rozpočtu našeho státu, který tyto finance zpětně přerozdělí – tím peníze opět poputují směrem k nám, českým občanům. Umožní také českému výrobci, aby dostal peníze, za které on může kupovat jiné výrobky – třeba taktéž u nás. Ke všemu nezaplatíte práci někoho v cizině, ale zaplatíte práci českého člověka, čímž napomůžete tomu, abychom v republice netrpěli tak vysokou mírou nezaměstnanosti. Přispějete tak na rozvoj české ekonomiky. Pokud však svými penězi podpoříte zahraničního podnikatele, všechny tyto vyjmenované výhody ztrácíme.
Je však více než jasné, že „vyrobeno v České republice“ ještě nutně neznamená, že posilujeme českou ekonomiku. Vždy je třeba hledět i na to, kdo firmu vlastní a jestli náhodou není majetkem zahraničního investora. Na to české firmy velmi trpí – neustojí svoji pozici ve světě konkurence a nakonec je pro ně vysvobozením skutečnost, že je koupí zahraniční investor. Je to smutné, ale je to fakt. Proto se zajímejme i o to, v jakých rukou ony „zaručeně české“ výrobky vznikají.
Abychom se zbavili pocitu, že české je špatné, máme možnost na trhu sledovat několik značek, které nám garantují požadovanou kvalitu. Například označení jako je „Český výrobek“, „Česká kvalita“, „CZECH MADE“, KlasA a další nám jasně ukazují, že nákupem takto označeného výrobku rozhodně neprohloupíme.
Pokud je navíc řeč o potravinách, uvědomme si, jak dlouhou cestu k nám například ovoce nebo zelenina musely absolvovat, aby se dostaly ze Španělska, Kostariky, Řecka nebo dokonce Asie až k nám. V porovnání s několikakilometrovou vzdáleností od českých sadů a polí nám je jasné, že transport musí zaručeně být na úkor kvality. Mnohé ovoce je ze stromů trháno ještě nezralé a uměle pak dochází zralosti pomocí působení chemikálií. České ovoce se sklízí zralé.
Každá „babka kořenářka“ by také poradila, aby každý člověk konzumoval právě to, co je pro naši vlast jako geografickou oblast za vlastní. Máme tu nějaké klima, nějakou vegetaci, nějaké životní podmínky – a přesně těm jsou vystaveny i rostliny, stromy a plodiny, které u nás rostou. To znamená, že se na naše prostředí dokonale adaptovaly a vytvořily si na něj obranné látky. Tím, že takovou potravinu „sobě vlastní“ zkonzumujeme, napomáháme naší imunitě vůči našemu životnímu prostředí. Čínské bylinky také nejvíc pomáhají v Číně a jen my si myslíme, že když si koupíme něco ze zemí Orientu, co navíc stojí hodně peněz, dostaneme lepší účinek, než když se spolehneme na „naši“ mátu nebo heřmánek.
Jiný aspekt, který by neměl být opomenut, je v případě potravin i důraz na jejich kvalitu. Naše republika má v mnoha případech přísnější požadavky na kvalitu toho, co putuje na české pulty. Evropská unie však není vždy tak důsledná a direktivní, takže se k nám z členských zemí EU může dovážet i to, co by u nás po stránce kvality neprošlo.
Závěrem v (ne)poslední řadě stojí za volbou, zda koupit český výrobek nebo nekoupit, ekologické hledisko. Za vším, co nepochází od nás, můžeme hledat nekonečné výdaje za pohonné hmoty, emise, zhoršování podmínek životního prostředí (hluk, škodliviny v ovzduší, přetěžování dálnic a železnic...) nebo příčiny častých dopravních zácp.
Ráda bych zmínila ještě jakýsi vlastenecký „dobrý pocit“, ale obávám se, že na ten se v moderním světě ekonomiky příliš nehledí. Sama za sebe však mohu říci, že své peníze svěřuji těm, kteří jsou občany naší vlasti, daleko raději než firmám, které jsou pro svoji abstrakci a velkou geografickou vzdálenost pro mě jakožto pro Čecha naprosto cizí. A jak to máte vy? Pomůžete také naší ekonomické situaci?
