09.02. 2014 • V rámci nového občanského zákoníku platného od 1. ledna 2014 se změnila řada věcí. Mezi ně patří i nové označení dříve běžných úkonů. Setkat se můžete s termíny výprosa, výpůjčka či zápůjčka. A právě zápůjčku se v tomto článku pokusíme ozřejmit, abyste měli detailní přehled, o co se vlastně jedná.
Staronová terminologie
Pakliže budete potřebovat určitou sumu peněz, ale nemáte jí zrovna na bankovním účtu, sáhnete pro půjčku. To tedy alespoň platilo do konce roku 2013, ale od Nového roku 2014 se termín půjčka označuje jako zápůjčka. Nový občanský zákoník se tedy tímto vrací k dříve běžně používanému označení, které znaly dřívější nesocialistické zákoníky.
Podstata zápůjčky se od půjčky v zásadě příliš neliší. Smlouva o zápůjčce vzniká ve chvíli, když bude nějaké množství zastupitelné věci poskytnuto jinému člověku s tím, že po určité době musí totéž množství věci stejného druhu vrátit. Ve většině případů se pravděpodobně bude jednat o peníze, ale může klidně jít i o jiné věci, u nichž je důležitý počet, váha nebo míra, a nikoliv jedinečnost.
Smlouva o zápůjčce může být úplatná i bezplatná a nevyžaduje písemnou formu. Jistě bude nějaký čas trvat, než si lidé na staronové označení zápůjčka zvyknou a řada z nich bude jistě nemile překvapena, když poprvé uslyší o zápůjčce, aniž by měli detailní přehled o novém občanském zákoníku.
V zásadě žádná změna oproti půjčce
Jak již bylo výše zmíněno, samotná podstata zápůjčky se od půjčky v zásadě lišit nebude. Základem tedy budou převzatá ustanovení z dřívějšího občanského zákoníku, do nichž přibudou pouze některé případy, na něž nebylo v dřívější právní úpravě myšleno. Může se jednat třeba o podrobnosti týkající se vrácení věci nebo výpovědi smlouvy. Smlouva o zápůjčce vznikne v okamžiku, kdy bude někdo chtít něco zapůjčit a musí následně vracet stejný druh věci ve shodném množství. Pokud se jedná o hodnotu věci, pak nový občanský zákoník v případě peněžité zápůjčky stanovuje, že když se mají peníze vrátit v jiné než poskytnuté měně, musí se splacená hodnota rovnat hodnotě poskytnuté. U nepeněžité zápůjčky se vrací věc stejného druhu a přitom nezáleží na tom, jestli v mezidobí stoupla či se snížila hodnota věci. V případě, kdy by se měla vracet věc jiného druhu, jednalo by se už o smlouvu směnnou.
Smlouva o zápůjčce může být úplatná, nebo bezplatná. Není nutné dlouze rozvádět, že nejčastěji se setkáme s úplatnou zápůjčkou. Při peněžité zápůjčce bude úplatnost většinou spočívat v nutnosti platit stanovené úroky. Jejich výška bude obvykle určována sjednaným procentem ze zapůjčených peněžních prostředků. Od toho se musí jasně oddělit úroky z prodlení, protože ty tvoří majetkovou sankci za porušení povinnosti vrátit dluh v řádně dohodnutém termínu. V případě věcných zápůjček se dá také dohodnout úplata ve formě vrácení přiměřeného většího množství věci nebo věcí lepší jakosti téhož druhu. Ovšem během sjednávání výše úplaty se musí zachovat přiměřenost, protože opak klidně může naplňovat skutkovou podstatu lichvářství a mohlo by mít velice nepříjemnou právní dohru.
Pro uzavření smlouvy o zápůjčce není vyžadována písemná forma, takže smlouva může být uzavřena ústně, ale také faktickým chováním. Je nutné si však uvědomit eventuální obtíže s dokazováním v případě uzavírání smlouvy o zápůjčce jinou formou než písemnou. V takovém případě existuje celkem velké riziko. Samotná smlouva o zápůjčce vzniká až předáním věci, nejenom dohodou dvou stran o jejím obsahu.
