Většina lidí se občas určitě dostane do situace, kdy si potřebuje zapůjčit nějaké peníze. Pokud rodina, přátelé či známí nemají dostatek financí na pokrytí potřeb, nebo prostě nechtějí půjčovat peníze, pak nezbude nic jiného, než se obrátit na některou z bankovních institucí. Ve hře jsou samozřejmě ještě také nebankovní instituce, ale ty by se měly využívat v případě, že banka třeba půjčku z nějakého důvodu zamítne.
Bankovní instituce velice často mají stanoveno, že potřebují, aby někdo ručil žadateli za splacení dluhu. V právním řádu se rozhodně nejedná o žádné prázdné gesto, které by nemělo žádné následky. O tom se jistě může přesvědčit každý, kdo se s paragrafy upravujícími tento právní úkon setkal.
Všeobecně se ručení dá označit za poměrně rizikovou záležitost.Na první pohled by se sice ručení mohlo zdát takřka bez rizika, protože i velké množství lidí s ním má kladné zkušenosti z dřívějších dob. V dřívější éře ovšem peněžní půjčky pro občany poskytovaly pouze státní bankovní instituce a vypůjčit se dalo jenom několik tisícovek korun. Ještě ke všemu to bylo v době, kdy každý člověk musel mít nějakou práci, protože pokud by se jí vyhýbal, mohl by být nějakým způsobem sankcionován. Půjčky se díky tomu většinou splácely naprosto v pořádku a ručení se dalo opravdu označit jenom za kamarádské gesto a splnění formality ve smlouvě.
Zajištění pohledávky ručením
V současné době už se ovšem půjčují mnohem vyšší částky, než zmíněné tisícovky. Půjčky se totiž pohybují v řádech statisíců korun a ručení se stalo postupem času opravdu důležitým zajišťovacím prostředkem bank proti nesplácení klientů. Občanský zákoník stanovuje, že dohodou účastníků se dá zajistit pohledávka ručením. Ručení vznikne písemným prohlášením, kterým ručitel bere na sebe povinnost vůči věřiteli, že pohledávku splní v případě, že tak neučiní samotný dlužník.
Občas se setkáme u ručitelů s chybným názorem na to, od jaké doby je povinen plnit za dlužníka. V zákoně je to stanovené naprosto jasně. Ručitel musí dluh splnit, pokud ho nesplnil dlužník, i když k tomu byl písemně vyzván věřitelem. Věřitel nemusí vymáhat dlužnou částku nejprve všemi dostupnými prostředky po dlužníkovi a až potom se obrátit na ručitele, pokud byl ve své snaze neúspěšný. Věřitel totiž může ihned potom, co mu dlužník přestane plnit závazky, chtít plnění po člověku, který se zavázal ručením. Chtít může dokonce plný rozsah závazku, který dlužník vůči věřiteli ve smlouvě udělal. Věřitel se tedy naprosto právně v pořádku může obrátit na ručitele, protože ručení je vlastně posílení zajištění závazku pro věřitele. Takže se může stát paradoxní situace, kdy si dlužník někde v zahraničí užívá svoje vypůjčené peníze a ručitel se mezitím trápí se splácením dlužné sumy za něho.
Každý ručitel by si měl nejprve důsledně projít veškeré podmínky stanovené ve smlouvě. Rozhodně by tak měl učinit ještě než k samotnému ručení vůbec přistoupí, aby věděl, za jakých podmínek ručení proběhne. U peněžitých půjček se musí ručitel seznámit s termínem splatnosti půjčky, stejně jako s výškou a termíny případných jednotlivých splátek. Současně by si měl zjistit všechny sankční prvky, tedy smluvní pokuty či úroky z prodlení v případě, když se neplní dluh řádně a zavčasu. Ve většině smluv o půjčce se vyskytuje ustanovení, podle něhož v případě nesplácení jedné nebo několika splátek nastupuje oprávnění věřitele začít vymáhat celou dlužnou sumu i s jejím příslušenství. Ručitel musí vzít do úvahy i další věci, než se rozhodne svůj ručitelský závazek přijmout. Měl by vědět, že člověk, za něhož se zaručuje, je opravdu seriózní a existuje předpoklad, že splatí všechny svoje dluhy včas. Uvažovat by se mělo i o různých nenadálých událostech jako jsou vážné onemocnění či věk. Ručitel by si proto měl hlavně vyhodnotit svoje postavení takovým způsobem, aby zjistil, jestli je schopný svůj ručitelský závazek splnit bez vážného ohrožení finanční situace. V případě ručení za velkou finanční částku může věřitel po ručiteli vyžadovat také zřízení smluvního zástavního práva k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí. To poté výrazným způsobem zlehčuje provedení exekuce na ručením zajištěnou a nesplacenou dlužnou sumu.
Na druhé straně i ručitel má oprávnění uplatnit proti věřiteli veškeré námitky, které by měl proti věřiteli dlužník. Hlavně se zde jedná o promlčení závazku, které se v takovém případě týká tří roků. Jestliže by snad dlužník uznal písemně svůj dluh, aby uklidnil věřitele, automaticky by se rozběhla promlčecí lhůta v trvání deseti let. S takovým úkonem ovšem musí ručitel vyslovit souhlas, aby mohl vůči němu nabýt účinnosti. Ručitel též může plnění odepřít, když věřitel zapříčinil, že pohledávka se nedá uspokojit dlužníkem kvůli věřitelovu zavinění. Může se třeba stát, že nebude k dispozici bankovní účet ani adresa, na kterou se dá půjčka vracet. Ručitel může po splnění dluhu požadovat po dlužníkovi náhradu za plnění poskytnuté věřiteli. To je sice pěkné, nicméně pro ručitele nastane chvíle zdlouhavých právních úkonů vůči člověku, za nějž musel zaplatit dluh, který ručil. Je jasné, že nebude úplně jednoduché si projít všemi paragrafy, pokud chce ručitel v takovém případě ještě někdy vidět svoje finance.