30.01. 2014 • Dnes se již automaticky předpokládá, že kdokoli si ze své střední školy odnese maturitní vysvědčení, míří ihned na akademickou půdu vysoké. Nakolik je to osobní přání a nakolik všeobecný tlak společnosti, ve které stále přetrvává zastydlá myšlenka „bez vysoké školy nebudeš v životě nic znamenat“. Tak to bylo dřív. Dnes je již univerzit a jejich vysokoškoláků tolik, že titul obdrží i ti, kteří správně neměli získat ani maturitu. Zajímavé, že ta samá společnost poté vyvíjí tlak na studenty, když si na nich vylívá svoji zlobu: „Ti mladí dneska všichni studují a nikomu se nechce pracovat, kde pak má být na důchody?“. Pokud v tom cítíte stejný protimluv jako já, pak jsme na tom stejně. Ale to ubíhám do končin, kam se tento článek ubírat nemá. Raději se dál nebudu zaobírat filosofií a půjdeme se vrhnout na propočty.
Při zodpovězení otázky, na kolik vyjde studium na vysoké škole, je potřeba zohlednit hned několik faktorů. Tím prvním je samozřejmě to, zda jste ve věku, kdy máte ještě nárok na bezplatné školství. To se týká těch osob, kterým je do 26 let věku (vyjma, nikoli včetně!). Dále je nutné, aby student splňoval následná kritéria – nestudoval bakalářský studijní obor déle než 4 roky. A nestudoval magisterský studijní program více než roky tři. Dohromady tedy sedm let. To akorát vychází pro ty, kteří na školu nastoupili hned v devatenácti po střední.
Důležité je ale neopomenout fakt, že čtyři bezplatné roky studia jsou počítány ne škola od školy, ale pro všechna předchozí studia kdekoli jinde. Tudíž započali jste byť na jeden jediný den studium na nějaké univerzitě či vysoké škole, na vaší další již nemůžete bez penále odstudovat čtyři roky zdarma (ale jen tři). Také se vám budou sčítat jednotlivá studia dohromady, v případě, že studujete dva programy. Máte-li dva bakalářské naráz, zdarma budete mít tři ročníky jednoho a jeden ročník druhého. Zbylé dva ročníky druhého studia již budou podléhat poplatku za studium.
Velkým rozdílem je také skutečnost, zda se jedná o poplatek vyměřený za „další“ studium, nebo za „delší“ studium. Delší studium je bohužel ten případ, kdy budete muset do svých financí sáhnout hlouběji. Je to v podstatě pokutou za to, že se vám nepovedlo vystudovat včas, tedy sankce, která má od studování a studentských výhod odradit všechny takzvané „věčné studenty“. Výše poplatku za delší studium je na každé škole jiná, ale zpravidla není nikde nižší než 10 000 Kč. Někde zaplatíte 10 500,-, jinde i rovnou „dvacítku“ - za jeden semestr! To už je pořádná částka, s kterou musíte předem počítat. Naštěstí je na většině škol možné domluvit si odložení splatnosti nebo smluvit si splátkový kalendář. Poplatek za „delší“ studium je již v porovnání s právě zmíněným jen lehkou obdobou. Vztahuje se na ty studenty, kteří studují, i když již přesáhli stanovený počet let zdarma či přesáhli věkovou hranici 26 let (vyjma!), ale mají už získaný nějaký vysokoškolský titul – jedno, zda bakalářský, magisterský, inženýrský, doktorský apod. Jedná se zkrátka o ty, kteří vystudovali něco jiného a po čase (nebo zároveň) se rozhodli se na školu vrátit. Výše takového poplatku může být kolem 2000 či 3000 korun a je zpravidla možné ji po podání žádosti odpustit v případě, že máte výborný studijní prospěch.
Tímto by bylo shrnuto to nejzákladnější – poplatky za studium jako takové. Tím však výčet finančních potřeb studenta vysoké školy zdaleka nekončí. Další nutnou položkou je ubytování. V případě, že chcete studovat jinde než v místě svého bydliště, počítejte s tisícovými výdaji za bydlení. Pokud plánujete žádat o místo na koleji, připravte se na částku kolem 2 500,- za nejzákladnější ubytování (společné sprchy, wc, kuchyňka, pokoj v podobě malého kamrlíku pro dvě osoby). To dražší se pohybuje kolem 3000,-, 3 500,- a leckde šplhá (spolu s úrovní komfortu) i ke 4000,-. Ovšem opět záleží, kde. V Praze je situace takováto, v Liberci si studenti zaplatí kolem dvou tisíc za bytovou buňku s vlastním sociálním zařízením a kuchyňkou. V Brně zase koleje nejčastěji ani nepřidělí (pokud nejste skutečně z dalekých končin), a proto si musíte hledat podnájem. Nejlépe a nejlevněji samozřejmě s nějakými dalšími studenty, kdy se o celkovou částku za bydlení rovným dílem podělíte. Leckde se ale již můžete setkat s tou tendencí, že studenti raději shánějí podnájmy i tam, kde by na ně kapacita kolejí s přehledem vystačila. Ono na tom něco bude – ceny kolejí neustále rostou, zatímco závazky vůči nim se zvětšují (díky tomu, že je na nich čím dál tím méně studentů). Také si na nich protrpíte perné chvilky v ubytovacích kancelářích, na vrátnici, při kontrolách spotřebičů nebo při postřiku proti štěnicím. V bytě nic takového nemáte. A když se snažíte, dostanete se na cenu do 3 500,- za osobu i s internetem v bytě ve čtyřech, pěti lidech. Ne přímo v centru, ale v pohodě.
Dojíždění bude také položka, která váš rozpočet bude hodně zatěžovat. Záleží, jak často budete jezdit domů a jak daleko to bude. Pokud si na začátku roku oběháte studentské karty, budete jezdit samozřejmě za méně. Ceny si snadno zjistíte na internetu – jak u jednotlivých autobusových dopravců, tak u Českých drah nebo jinde. Počítat musíte i s MHD, které notně vleze do peněz. Studentům, kteří jezdí autobusy/metrem/tramvajemi denně, nelze než doporučit pořízení studentské karty. Ta vám popravdě ušetří celé tisíce.
Strava. Co naplat, bez té se také neobejdete. A menzy už také dávno nejsou tím, čím bývaly. Samozřejmě opět platí – jak kde. Někde najdete nejlevnější menu v podobě krupicové kaše nebo sladkých těstovin za 17 korun, jinde totéž za 35. A pokrm typu řízek s bramborami a polévkou vás může už i v menze stát přes padesát korun. Nevím, jak jste na tom přes den s možností si uvařit, ale z vlastní zkušenosti vím, že si za méně peněz uvařím – a dokonce víc porcí. Stejně tak si nepotřebuji kupovat bagety za padesátikorunu tehdy, kdy nemám na oběd žádnou velkou pauzu, ale vezmu si s sebou do školy hezky podomácku namazaný chleba. Tím se dá ušetřit řádově stovky. Také čaj či káva je levnější, když si je přinesete v termosce z domova či z koleje, než když hodíte každý den desetikorunu do automatu na školní chodbě. To máte za měsíc dvě stovky. U stravy snad nejvíc ze všeho záleží na tom, jaké standardy si potřebujete dopřávat. Jsou tací, kteří dají denně za jídlo dvě stovky, jsou tací, kteří vyjdou se stovkou a chválí se, že umí šetřit. Mě někdy denní strava vyjde na 30 – 50 korun a podvýživou rozhodně netrpím.
Další položkou jsou pak výdaje jako je posezení v hospůdce, návštěva koncertu, divadla, sportovní činnosti, kina a podobně. Zase záleží hodně na vás, nakolik se chcete či nechcete omezovat. Abych to zkrátila – vyžít se dá i s minimem, stejně jako lze „porozházet“ za měsíc i deset tisíc. Abych dala příklad na sobě, 3000,- mě stojí ubytování v Praze, 3 500,- měsíční výdaje se vším všudy a jednou za tři měsíce dám ještě 720 korun za kartu na pražskou MHD. Nežiji nuzně, nerozhazuji zbytečně.
A takřka každý student má možnost najít si přivýdělek v podobě brigády. Mohu říct, že v Praze si jím vypomáhá takřka každý student a kdo ne, připadá si mezi ostatními jako exponát v zoologické (samozřejmě s nadsázkou). Jaké budete mít skutečně finanční výdaje je ale jen a jen na vás. Přeji vám, aby to bylo co nejméně!
